Je toho hodně co může člověk v Itálii navštívit a obdivovat. Letos jsem do Itálie vyrazil potřetí. Vyzbrojeni zkušenostmi z let minulých, mnoha knižními průvodci jsme s kamarádem naplánovali cestu. Takový mix, který zahrnoval jak pořádné kopce, koupaní v moři, památky a krásy toskánské krajiny.

V Itálii mají mnoho hor, ale jedny svou krásou opravdu dominují a to Dolomity. Je to část Alp, která už má klíma ovlivněné střemořím a během roku tam je mnohem více slunečných dní, než kde jinde. Kromě toho jsou to tvarem a barvou mnohem zajímavější kopce, než bývají klasické velehory. A do třetice, po skalách jsou natažené feraty, které umožňují i nám horolezecky nezdatným lidem je prolést skrz na skrz a bavit se pohledem z výšek na nádherné panormata. Ale nejlépe asi napoví fotky pod článkem. My jsme byli na Brentě a strávili jsme tam lezením a chozením tři dny. Z kopců jsme sjeli do údolí a to k jezeru Labo di Garda, kde jsme přenocovali, ráno jsme vyrazili na jih. Přesněji do Toskánska. To jsme začali návštěvou mramorových dolů poblíž Carrary. Bílý mramor se zde těžil již v době Říma a těží se dodnes. Narazíte na něj v celé Itálii, ale i po světě. Po Carraře, jsme našli kemp u moře a pokusili jsme se den válet u moře. Musím konstatovat, že mě to zas tolik nebavilo, vydržet týden u moře bych asi dokázal, ale víc mě určitě bavily dny předešlé v kopcích nebo ty následující. Kde jsme vyrazili za památkami. Toskánsko to je Florencie, Pisa, Siena a další města, které v minulosti byly samostatné městské státy a mezi sebou bojovaly. Dnes bojují o turisty a mají určitě co nabídnout. My jsme už loni projeli několik měst v Toskánsku, takže letos byla na řadě Lucca, která má dokonale zachované renesanční hradby a ze všech toskánských měst mi přišla nejvíce elegantní. Její památky a ulice určitě stojí za prohlídku. Pak jsme popojeli kousek a dorazili do Pisy. Asi nemá cenu psát o šikmé věži v Pise. Je opravdu pěkná, jako celé okolí. Že je zajímavá svědčí obrovské davy turistů. Ale o tom se rozepíši v nějakém dalším článku. Po Pise jsme vyrazili do Voltery což bylo jedno z velkých etruských měst a jako poslední odolávalo nátlaku římanů. Ćlověk by řekl v Itálii musíte každou chvíli narážet na památky z období Říma, ale tak to není, římská doba je dokonale překryta dalšími stoletími a právě ve Volteře, kromě středověkých památek můžete narazit i na rímské divadlo. Ono těch památek z různých období je tam mnoho od etrusčí akropole, středověkého města, již zmíněné římského divadla po medyčejskou pevnost. Určitě stojí za návštěvu. Po Volteře, jsme se pomalu vydali na cestu zpět. Abychom ještě prohlídli jedno velké město a to Bloňu. Která mile překvapila svou krásou. Boloň má 43 km podloubí a obrovský chrám, tak velký jsem asi ještě v životě neviděl. Po Boloni jsme opustili Itálii. Koukli jsme ještě do Grazu, který už svou architekturou a lidmi připomínal česká města.

O jednotlivých místech se určitě rozepíši, buď tady na blogu, nebo v malém průvodci který se chystám udělat o Toskánsku. Pár zajímavých údajů, které bych ještě zmínil.

Najeli jsme 2800km, nejvýše jsem vylezli do výšky 3020 m.n.m., spal jsem pod širákem v 2560 m.n.m. I když si člověk myslí že je opálen, tak do vyšších poloh musíte opravdu brát opalovací krém, dokonale jsme se spálil a potom oloupal. Pizzu v Itálii přes poledne opravdu těžko seženete. Všude dělají jen těstoviny a pizzu až po 19:oo, restaurace si automaticky učtují po Toskánsku obslužné,běžně se to pohybuje mezi 1-2 eury. Jídlo s pitím obslužným vyjde na 10-12 euro. Dálnice jsou opravdu drahé cca 6 euro na 100km a dálnice z Florencie na sever je asi tradičně ucpaná a pomalá. Jak jsme přijížděli do Itálie tak jsme dávali na jedné vedlejší cestě přednost 1 m hadu, celkem jsem se první noc bál, že mi takový had vleze do mé blízkosti. Naštěstí první noci byly v kopcích a pak ten strach zmizel. Italové masově běhají, dle mého odhadu tak 20x víc než češi, ale o tom se rozepíši v nějakém článku, zato lidí na kole, či kolečkových bruslích tolik vidět nebylo. Moc tlustých lidí tam nenajdete, stravují se zdravěji, sportují. Italky jsou moc pěkné. Turisté se snaží v Pise zachránit svým podpíraním šikmou věž, ale o tom budoucí street foto článek. Sympatické na Itálii je že lidé se chtějí domluvit, většinou umí anglicky, takže není problém, ale i tak ta přívětivost je skvělá, když srovnám nevraživé francouze či němce.