nám v cestě, tak jsme ji navštívili.V Bologni žije 384 000 obyvatel, na Italské poměry větší město. Historie města sahá do 10. stol. před. n.l.. Město je to zajímavé, už jenom to že v historickém centru má 38km podloubí, obrovskou katedrálu, šikmé věže. Ale o Bologni jsem tak psát nechtěl. Zmínit bych chtěl pána, kterého jsme potkali na hlavním náměstí. Starší pán, vypadal tak trochu profesorsky, si přinesl takovou malou plastovou stoličku. Kolem sebe měl skupinu lidí a on stál na té stoličce a mluvil něco o politice (italsky, ale podle slov Berlusconi atd... šlo odtušit o čem mluví) po chvíli svůj proslov pln gest ukončil a vyzval přihlížející k diskuzi. Když se někdo chytnul témata, měl na danou věc názor, dal mu onu stoličku na niž stál, aby si i on postavil trošku výš a mohl říci svůj názor. Super nástroj, jak pro politika, aby zjístil co lidi trápí, co je žádané, mohl obhájit svůj názor. Tak pro přihlížející kteří jsou dobře zapojeni do diskuze a musí si svůj názor obhájit před davem a ne jen anonymně z davu vykřikovat. Žádné neosobní žvanění politika z medií, či z řečnického pultíku, pěkně na ulici mezi lidmi. To by se zajímavě dělala komunální politika, kdyby si starosta chodil takhle popovídat na náměstí či náves, třeba jednou týdně.Dle mého je to ideální pro lidi co se chtějí zlepšovat v řečnickém umu, ale i v tom zaujmout dav, protože podle davu lidí kolem usuzuješ, zdali je dané téma zajímavé a hlavně tvůj názor na řešení problému, zjistíš taky velmi dobře zdali jsi zaujal nebo ne. Pokud umíš přijímat názory, měnit své, tak může na ulici vzniknout opravdu zajímavé diskuzní prostředí.

Foto bohužel bez stoličky a přihlížejících.


Itálie v historii měla plno velkých řečníků a myslitelů a možná i ten námi pozorován někdy bude znám, ale taky možná to byl jen bezdomovec, nebo regionalní politik? To už se nedovím. Ale určitě zaujal a ukázal cestu jak se dá dělat politika trochu jinak.