Brenta se nachází v provincii Trentino v Itálii, je to 40km vápencový masiv. My jsme k Brentě dojeli pozdě večer, projeli jsme městečko Madonna di Campiglio a na začátku obce Campo Carlo Magno zaparkovali u lanovky,ráno jsme měli v plánu vyjet lanovkou nahoru. Protože byl večer,neměli jsme šanci najít ubytováni, našli jsme místo pro spaní pod širákem a ráno se vrátili k autu. (Cestou autem jsem viděl asi metrového hada, ještě že jsme tu noc vystoupali o několik nadmořských metrů výš a já si v mysli říkal tak vysoko hadi nejsou, jinak nevím jak bych pod širákem usínal)

1. den
Ráno jsme našli lístek za stěračem, že máme jít zaplatit parkovné. Zaplatili jsme tedy na 3 noci a 4 dny parkováné, myslím že to bylo 21 euro, nabalili se do kopců, jídlo pitivo, sedáky a vyrazili k lanové dráze. Zde jsme za jednosměrnou jízdu platili něco kolem 11 Eur. Kabinová lanovka nás vyvezla s jedním přesednutím z nadmořské výšky 1680 m.n.m. do výšky 2444 m.n.m. Dál už jsme šlapali pěšky. Brenta je úžasná svými výhledy. Tak rozmanité kopce se dá vidět jedině v Dolomitech a to že bude pěkné počasí koncem srpna, je v Dolomitech taky dosti pravděpodobné, středozemní klíma tomu přispívá. To že sluníčko na kopcích svítí a pálí jsem si připomněl poměrně brzo. Zapoměl jsem totiž v autě opalovací krém a za chvíli se spálil. Pak jsem se celou dovolenou v Itálii loupal, chybama se člověk učí. Ale opakovaně zapomínat opalovací krém (italsky solare creme) do velkých kopců bych nemusel.(není to zase tak dávno kdy jsem se spálil na Kaprunu) Na vrchní stanici lanové dráhy bylo mnoho turistů, ti většinou chodí po blízkém okolí a jedou zpět. My se ale vydali do masivu Brenty. Po chvíli jsme narazili na ceduli dál pouze se sedáky, úvazy a helmou. Pokud naše minulá návštěva Dolomit mohla u nás vzbudit dojem, že tuto výbavu není třeba, tak vězte že na Brentě ji určitě budete potřebovat a vaše psychika vám poděkuje za ty dvě karabiny připnuté k lanu. Některé úseky jsou opravdu výživné. Brenta to je mnoho krásných feratových tras, které stále přibývají, plno dlouhých žebříků, lan. Na Brentě je několik horských chat, ke kterým na večer lidé sestupují a přespí v nich. Takže nemusí tolik klesat či stoupat každé ráno.. My jsme první den zamířili k chatě Rifugio Tuckett 2268 m.n.m. , tedy abych se přiznal chtěli jsme jít původně dál až k chatě Rifugio Alimonti . Ale v jednu chvíli jsme v dáli uslyšeli hromy, tak jsme šli rychle z feratů dolů. (bouřku nahoře nechtějte zažít) Sestoupili jsme tedy asi 0,5km po ledovci k chatě Rifugio Tuckett. Bylo odpoledne a sníh byl mokrý, takže chůze po ledovci šla, nicméně mačky se zde opravdu hodí. Horské chaty na Brentě spadají pod jedno sdružení či firmu, takže ceny jsou všude stejné. Vedou k nim zásobovací lanovky, takže jsou dobře zásobené a nabízejí hromadné ubytováni, v místnostech je několik dvojpatrových lůžek. Turisté většinou chodí, lezou po feratech na lehko a mají domluvené ubytováni na chatách kde přespí a druhý den pokračují. My jsme ubytováni domluvené neměli a Martin kamarád s kterým jsem tam byl měl problém spát v těchto chatách. Neměl bych to psát, ale spali jsme poblíž chaty pod širákem. Kdyby přišla nějaká kalamita, tak bychom se snad doklepali.

2. den
Ráno jsme vyrazili zpět na feraty. Ledovec který jsme odpoledne scházeli přes noc přimrzl a šikmý 0,5km svah u mě budil tentokrát respekt, uklouznout tak jedu stovky metrů do údolí a nevím nevím jak bych dopad. Hlavně že jsem měl v baťohu mačky, ale na začátku jsem si je nevytáhl a na šikmé ploše už to nešlo. Pokud něco na mapě v Dolomitech vypadá že je to kousek, tak tomu nevěřte, trasa vede totiž tu nahoru tu dolů, tu v serpentině a 4km klidně mohou trvat 3 hodiny. Po krásných feratech, výhledech jsme odpoledne došli k chatě Rifugio Alimonti, povečeřeli v chatě a našli si místo k spánku. Se zkušeností z předešlé noci kdy na pár minut sprchlo, jsme hledali převis kde by se dalo schovat kdyby pršelo. Nakonec jsme na jedné plošině kousek od chaty takové místo našli, tedy převis byl jen na sezení, ale byl. V noci se přes nás 3x přehnal deštík kdy jsme se šli schovat, ale později už bylo krásně. Bylo to zatím nejvyšší místo kde jsem spal pod širákem a to 2600 m.n.m.

3. den
Ráno mě probudil nějaký sypavý zvuk, jak by padala skála. Jak jsem se rozhlédl viděl jsem asi 30 kamzíků, skákali si to po sutině k ledovci, asi se chtěli napít. Od Alimonta jsme se rozhodli sejít zpět do údolí. Po cestě jsme potkávali různé sorty turistů, nahoře to byli spíše sportovci,horalé, kousek níže už svátečnější turisté, ještě níže důchodci, níže rodiny s dětmi. Nahoře jsme žádné děti nepotkali a ani bych nedoporučoval je tam brát. Tak samo brát tam lidi kteří trpí závratěmi, mají problémy ve výškách, nemají základní kondici. Co musím vyzvednou na lidech v Alpách je to, že si ten pobyt na kopcích opravdu užívají, žádný stres naprostá pohoda, zpívají si pobrukují, zdraví, radují se. Cestou na zpět jsme znovu proklínali italské turistické značení. Bílo červenou značkou značí opravdu všechny trasy, nahoře těch značek tolik nebylo, ale dole byly značené i cyklotrasy, trasy pro nordic walking.

Část Brenty mám ještě neprošlou a to směrem na chatu Rifugio Pedrotti a cítím, že bych se tam rád zase vrátil, protože to stojí za to. Nebo možná příště navštívim jiný masiv v Dolomitech, kdo ví.

Některé fotky jsem použil od kamaráda Martina, to jsou ty kde jsem já.