Strategické postřehy díl I.

Co je to hra?
"Proč hrajete hry?" Hodně lidí odpoví z fleku: abych zapoměl na realitu, problémy které mám, hrál si, měl radost z vítězství, abych nějak strávil čas, soutěžil...

Co je to hra?

"Proč hrajete hry?" Hodně lidí odpoví z fleku: abych zapoměl na realitu, problémy které mám, hrál si, měl radost z vítězství, abych nějak strávil čas, soutěžil...

Vezmu trošku jinou cestou. Zamysleme se nad větou "zapomenout na realitu a problémy které mám". Náš život je ohraničen pravidly v kterých se pohybujem. Nejméně jsou pravidly svázany děti, to jde taky vidět tím jak si hrají, mají plno energie, neboť je nic nesvazuje. Když začnete stárnout, tak vás začnou učit, co se dělat nesmí a co se naopak dělat musí, tak a zase onak... Později vás začnou učit na nějakou budoucí profesi, většinou v té době ještě ani nevíte co byste chtěli dělat, začnete pracovat pro někoho nebo sami pro sebe, ale jste svázani trhem. Celou dobu svého života jste v nějaké partě lidí, která vás názorově ovliňuje. Ať už jde o církve, které vás nutí se chovat tak či onak, vládu která vás nutí, okolí. Názory na dění vám vštěpuje televize. Když máte děti, tak začne ten koloběh znovu, tentokráte začnete svazovat pravidly své děti... A tak to jde stále dokola.

Ale zpět ke hrám. Pokud možno k nějaké strategii, neb jakákoliv jiná hra je zase dělána tak, že se v ní z velké míry chováte tak jak chtěl někdo jiný. Hra má nějaké pravidla, aby se mohla hrát. Nicméně to jsou pravidla, něco jako v reálu fyzikální zákony, bez kterých se neobejdeme. A pak je tu hra, kombinováni pravidel k dosažení vítězství. Jak je kombinujete je čistě na vás, nikdo vás už neomezuje nějakými kodexy chováni. Když je možno v tétho hře zradit spoluhráče, lhát, hádat se, někoho slabšího bít, tak to jsou všechno věci které v realném světě nemůžete. Neb jste vázani okolím, názorem na vás. A právě při hraní zapomínate na realný svět. Ale o to více se chováte vy reálně, chováte se tak jací ve skutečnosti jste, bez těch pravidel co vás v realném světě svazují. Málokdo si to uvědomí, ale je to tak. A snaha vítězit, to je v člověku zakodováno od nepaměti. Neb celý život mezi sebou muži soupeří o ženy. A ženy o muže. Soupeřil lovec s přírodou, příroda s člověkem. A hlavně výsledky žije vaše Ego, které se krmí z vaší paměti, když vyhraje, chce to znovu. Většinou si už potom nechce zahrát, ale vyhrát. Je otázka zdali je to správné. Není lepší si chtít jen zahrát?

Autor: