Jaga Jazzist

Tohle musí rychle ze mě ven.
Včera jsem na Colours of Ostrava slyšel pro mě
zase jeden z hudebních vrcholů.

V poslední době u sebe pozoruji, že alba které mají žánrový přívlastek
Nu Jazz mě oslovují čím dál tím víc. Jedna z letošních kapel Jaga Jazzist,
ho taky nese, tak jsem si ji zakroužkoval coby nutno vidět. V sobotu na barvách
byl nabitý program při koncertě A Hawk and a Hacksaw do Ostravy vtrhl déšť,
který už bičoval celou republiku. Z počátku pár kapek se strhlo v proud, po vedrech
celkem vytoužený, nicméně zrovna teď a v takovém množství, lidi to vzali, hopskali
tančili, někteří pod pláštěnkami, jiní na kost mokří vznikala podivuhodná aura, kterou
utli organizátoři a pro déšť koncert ukončili. Říkal jsem si jo to bylo moc moc dobré,
muzika podobná Beirutu. Po Hawkovi měl přijít jeden z vrcholů festivalu, tedy pro popovější
publikum a to irští The Cranberries, první panovaly obavy zdali se bude hrát, ale déšť
nakonec polevil a dav se nahrnul k podiu. Letos se povedlo přivést opravdu hvězdu, co si
to na podiu užívala a ne jen přijela odehrát koncert někde na východ. Po pár hitech jsem
zvažoval vyrazit přes most na Jaga Jazzity, nebo se nechat unášet nadšeným davem a hity od
brusinek. Nakonec jsem se rozhodl prodrat davem na stage na černé louce.

Celý program byl o půl hodiny posunut, tak jsem navštívil stánek s čajem cesty čajem a dal
si zeleného vietnamce, jde vidět že lidé kolem něho s čajem na fesťácích mají zkušenost, papírový
kelímek, čaj neurážející vhodný pro širokou veřejnost spřijemnil čekáni na Jaga Jazzity. Už nepršelo,
kolem podia postávali cizinci, plno lidí s visačkami artist a lidí čekajících něco jiného než popové
brusinky. A po příchodu Jaga Jazzist to přišlo. Devět muzikantů hrající snad na 30 nástrojů, spustila
hudebně něco nepopsatelného. Hudubu v níž člověk nacházel a ztrácel jednotlivé melodické linky, jako
pták po dešti lovíci žížaly, chvíli ji porcuje, ta mu chvíli vzdoruje a on ji vychutná a jde za další.
Některé skladby byly zase jako moře, kde tě vlny srážejí pod hladinu a ty se snažíš vyplavat na povrch,
abys slyšel ten hukot moře. Všichni okolo si to na plno užívali, to co jsem si říkal při koncertu
na muziku a byla s ní sjeta, jako po nějaké droze, přitom to byly jen rytmy, mnoho linek.

Po koncertě jsem si koupil Cdčko a vyrazil an Celtic sound systém, na které jsem se těšil, nicméně
jinak vynikající Celtici mi po předešlém zážitku připadaly jako nějaká lokální kapela hrající v hospodách
při tancovačkách, tak jsem raději pro tu noc barvy opustil. Mokrý i když jsem měl pončo, usedám do auta,
vkládám CD do autopřehrávače a vyrážím domů, mám to cca 15 km po kopečkách. Silný dešť, chapadla mlhy
a stále intenzivní bouřka a do toho hudba od nich.

Bylo to velké a určitě to chci zopakovat.

PS: kdo mě nezná ať nedojde k omylu, všem drogám kromě čaje a dobré muziky se vyhýbám.