Pomluva

Mám tu před sebou prázdný list a uvažuji jak ten článek začít.
Čím víc nad tím přemýšlím, tím je to horší, takže rychle to
sepsat a uvidíme co z toho vznikne.

Hodně času trávím v čajovně, což asi ze zaměření blogu jde odpozorovat.
Je to místo kde se lidé schází, povídají si, učí, hrají hry, randí.
Někteří tam zavítají a využívají atmosféry, která oproti zakouřeným hlučným hospodám,
je příhodnější k duchovnímu či obchodnímu setkáni. Někdy si jen tak sednu sám,
vezmu si nějaký časopis a čtu. Sem tam někde v okolí probíhá taková duchovní,
či obchodní schůzka. Ne že bych je poslouchal cíleně, ale někdy nejde neslyšet úryvky rozhovorů.
Stále tu píši tyhle dvě schůzky dohromady a to z důvodu, že si myslím, že obě schůzky jsou to samé,
v obou případech jde o přesvědčovací hru, kdy na konci by měli skončit obě strany spokojeny.
Stačí člověku přečíst pár knížek o duchovnu, či obchodováni a vidí, jak lidi postupují podle šablony.
Je to hra kdy jedna strana vypráví to, co chce druhá slyšet.
Zajímavé bývají skupiny lidí co chtějí být rádoby duchovní, ale v realu jen pomlouvají.
Ale pomlouvají i obchodníci. Ono je to vlastně tak nějak v naší povaze, vždyť celá naše společnost je
krmena pomlouvaním, bulvár, politika. Ale to se mi teď z těch řádků tvoří zase roztříštěný názorový text.
Co jsem chtěl tedy původně říci je to. Lidi hrající si na duchovní guru, vůdce by neměli soudit,
neb budou sami souzeni, v rámci zachováni energie a ten soud by se jim nemusel líbit.

Tenhle článek mi už dlouho visel na ploše a stále jsem uvažovat zveřejnit, nezveřejnit, zmazat nezmazat.

Autor: