Vnímame historický život správně?

Dle mého dnes v historických filmech nevidíme histroii nijak věrohodně, jde o dnešní problémy zasazené do historickýxch realii.

Když skouknu historický film, tak se mi zpracováním líbí, ale když se nad dějem zamyslím začnu pochybovat, zdali se to historii podobá, alespoň trošku. Nevím jak to v minulosti bylo, nikdy jsem historii nestudoval důkladně, i když mě hodně baví. Ale dokáži si představit jak ji dnes musí zkreslovat spisovatelé, scénáristé, divadelníci... Jen si představme pár důležitých prvků, které nám je budou zkreslovat. V mnoha filmech lidé bojují za svobodu, nebo národ, ale historikové berou moderní nacionalismus, až někdy od 18 století a nevolnictví bylo zrušeno u nás 1781. Je otázka zdali lidé narození v nevolnictví si svobodu pro sebe dokázali vůbec představit a zdali by si s ní dokázali sžít a existovat. Další ze okreslovatelů který se v novodobé literatuře musí objevovat je feminizace. Když vemu jak ještě dnes bojují ženy za svá práva v evropě a kde je muslimský svět, tak jak to asi muselo vypadat v historii. A upřímně, kolikrát ženy něco vedou o něčem rozhodují ve filmech. Tak samo si nedokáži představit bezstarostné dětství dětí, myslím si že museli od útlého mládí pracovat, aby se rodina uživila. Samozřejmě jinak to určitě bylo v šlechtické rodině a jinak u rolníka, či nádeníka. Zkrátka dle mého koukáme na historii zkresleně, ne úmyslně ale nevědomky. A je otázka kolik lidí by bavil nějaký realný pohled na život člověka ve středověku.

Autor: