Vzpomínky na porevoluční dobu

Zítra tu máme výročí revoluce,
mě v té době bylo 9 let, tak si
spíš vzpomínám na dobu po ní.

Tehdy jsem chodil do čtvrté třídy, další školní rok
jsme coby žáci druhého stupně měli mít cizí jazyky.
Ruština se přestala vyučovat, tak jsme se začali učit
angličtinu, naše učitelka tehdy byla lekci před náma.
Takže když si nebyla jistá, tak řekla já si to doma musím
nastudovat zdali to je správně a zítra vám to povím.

Tehdy jsme bydlel v Havířově a ve městě se začaly
objevovat první soukromé obchůdky, na ulici Široká
tehdy jeden podnikatel otevřel bistro, kde dělal
hamburgery, pizzy. Vzpomínám na tu šuškandu u nás
ve třídě, už jsi tam byl, měl jsi už pizzu? Zrovna tehdy
hrály Želvy ninja a tak kdo ji neměl nebyl in…

Náš nejlepší kamarád, měl mamku překladatelku.
Ta povídala již za komunismu o obchodech, kde člověk
mohl celý den chodit a neprošel ho, to jsme nebyli schopni
si představit. Jednou svému synovi přivezla letáky, takové
ty co jsou dnes plné schránky, byl to malý katalog na figurky
He-man, my jsme tím byli uneseni, chodili jsme si ten katalog
kopírovat do první kopírky ve městě a s černobýlimi kopiemi
jsme usínali s tím, že tohle chceme. Autoři by koukali
jak někde může leták zabírat.

Jednou na tržiště jeden podnikatel přivezl hračky ze západu.
Měl tam různé panenky ala barbie, autička atp… nemusel
mít moc dobré kusy, tu takové zboží nebylo, tak prodal cokoliv.
Mě tam uchvátila autička transformers, vzal jsem tedy všechny
své úspory a šel koupit „velkou krabičku“ kde přes folii na mě
koukaly dvě autička (plastové). Nevím přesně kolik to stálo, ale
bylo to hodně.Ddoma, jsem to rozbalil a zjístil, že kromě těch dvou
autíček v té velké krabici nic není, bylo to baleno jak dnes třeba
některé bonboniéry. Celkem jsem to obrečel.

Jo to byly časy.