jsem v tomto oblečení chodil nejen do hor. Během let jsem získal určitý názor jak se oblékat a co si pořídit. Mé uvažování je určitě ovlivněno mou oblíbenou aktivitou a to běháním a rychlým trekem.
Hlavní požadavek u oblečení a obuvi je u mě kladen na maximalní prodyšnost. Oblečení se musí skládat z vícero tenkých vrstev. Vše musí být z materiálu který odvádí pot od těla na povrch a zde je můj nejdůležitější rozdíl mezi mnou a většinou lidí. Moc nevyhledávám nepromokavé bundy. Zastávam totiž názoru, že pokud není bunda top kvality, tak mi nikdy nebude z poslední vrstvy odvádět pot dál a já se v ní budu jen potit. Proto mám mnohem raději variantu mít coby poslední mikinu, (pokud se bavím o teplejší verzi oblékání) mikina musí být stop windka. Pro případ deště mám v batohu pončo, nebo pláštěnku. Samozřejmě do nějakých velehor, by jsem si vzal bundu, ale do naši přírody mi to příjde zbytečné. Při běhání po kopcích mám několik tenkých vrstev s absolutně prodyšnou bundou.
Pokud vám u termo oblečení vadí, že po krátké chvíli začne zapáchat po potu, musíte zainvestovat do dražšího oblečení a to oblečení z vlny, přesněji z merina. Kdo toto oblečení má nedá na něj dopustit, jediné na co všichní nadávají je cena. U ponožek, které jsem užíval k běhu byl problém ještě výdrž, ponožky se “brzo” prodřely.
K obuvi. Pokud člověk přivykne k běhání v kopcích pochopí, že při normálním výletě v našich horách nepotřebuje žádné kotníkové pohory, v kterých se potí noha. Pohorky jsou i dosti těžké a na delším výletě se pěkně pronesou. Já jsem si v posledních letech oblíbil trekové sandály od amerického výrobce
obuvi Keen. Sandály jsou trochu těžší a robusnější, než klasické sandále v předu mají Keenky gumové špičky.Tyto gumové špičky pomáhají k pohodlí při chůzi po kamenitých cestách. Když zatoužíte po větším tepelném komfortu. Stačí si do sandálu vzít dobré ponožky a je vám skvěle a ponožky v nich nevypadají vůbec zle, oproti běžným páskovým sandálům.
