http://lysacup.cz/
Nevím proč, ale tato trasa se mi moc líbí, vůbec to nechápu, je krátká, průdká a ani v ní nedosahuji pro mě dobrých výsledků, ale přesto ji mám moc rád. Asi to bude tím, že zde využiji naplno hůlky, které při Lysacupu používám. Ale zpět k této etapě. S kolegou z práce Jirkou jsme vyrazili směr Hotel Bezruč. Ledovka kterou meterologové avizovali se nedostavila a my se blížili k Hotelu Bezruč, já jsem navrhoval zaparkovat u vleků, které jsou poblíž hotelu, aby jsme nemuseli platit. Ne že by nás vytrhl nějaký malý peníz, ale příjde mi divné platit za parkování na cestě, nakonec jsme zavrhli myšlenku parkovat jinde a zaparkovali na cestě k hotelu, protože aut už bylo všude plno. Start u této etapy byl již tradiční, prvni běžele ženy a dívky, které dostaly minutový náskok, aby mohly zdolat prázdný prudký kopec, který je kousek startu. Miluji na Lysacupu to, že nikdo neřeší zdali má někdo náskok, zdali je ve výhodě, všichni se závodem baví a to je na Lysacupu naprosto skvělé. Ale zpět ke startu. My vyběhli minutu po ženách, tradičně se proud běžců rozdělil do dvou proudů, protože obě cesty jsou srovnatelně dlouhé a před prudkým kopce (hangem) se opět spojují. Zde se celé běžecké pole spojuje a pomalejším tempem se žene do prudkého kopec.Letos nebylo tolik sněhu, takže se dalo předbíhat vedle cestičky, já to párkrát zkusil, protože mi přišlo, že had je na mé gusto trošku pomalejší, ale po chvíli jsem šel snižit svou tepovku do zástupu běžců a běžkyň a byl jsem moc rád, že ten dav nepostupuje rychleji. Nahoře se již had roztrhal, po zbytek trasyšlo mnohem lépe předbíhat. Běžci se předbíhají v pohodě, ale na trase byli pánové, turisté, kteří strašně moc hudrovali, že nás běžce a běžkyně musí pouštět. Zrovna jak jsem kolem nich probíhal, tak vysvětlovali svému okolí, že si to máme zkusit z druhé strany, tam je to prý náročné a nahoru by jsme tolik nehnali. Já jsem jim za uhnutí poděkoval a běžel dál. Většinu trasy dost foukalo a na jednom úseku bylo najednou bezvětří, nebýt mého funění a spoluběžců tak by jsem si myslel, že jsem vběhl do krajiny kde se nešíří zvuk, ten klid, který najednou nastal byl neuvěřitelný. U mě bylo zajímavé, že jsem si neuvědomil že již stoupám po severní sjezdovce, byla celkem mlha a já si myslel že “běžím” ještě daleko od vrcholu. Celkem jsem po sjezdovce spěchal a předběhl ještě dva běžce (běžce a běžkyni) nahoře jsem si říkal to bylo neslušné v takovém místě před cílem někoho předbíhat, tak jsem zpomalil při tom sám zápasil s tepovkou a zaháněl zvracení, ale oni mě nepředběhli, tak jsem doklusal k cíli. Moc pěkná etapa.
Píši o běžeckých batozích.
Dole nás jen zklamal přístup Hotelu Bezruč, který se nehezkým lístkem za stěračem domáhal platby za parkovné, která se měla uhradi na recepci. Tzn. člověk musel opět vyběhnout nahoru, přitom při vjezdu do arealu nikdo platbu nevyžadoval. Chápu a plně se stotožňuji s tím že při vjezdu do míst kde jsme parkovali, je cedule upozorňující že jde o soukromý pozemek a že se zde platí. A plně schvaluji platbu za parkování, jen mi vadí forma jakou se vybíralo, tzn. dodatečně a ještě ve vyhružném tónu. No nic ale i tak to byla opět nádherná etapa. Musím se zlepšit, kde ta loňská kondice je...
